Ve svém svědectví Paval popisuje, jak po několika dnech v mrazivé vězeňské cele s otevřeným oknem pochopil, že to nepřežije a naději má jedině v Bohu. Vězení se bál, ale poznal, že Bůh formuje jeho charakter a že zlé obrací v dobré.
Jen v Ježíši je harmonie práce a odpočinku. Nejsou na to předpisy, je to věc vztahu. Nezvyklý výklad známého biblického textu doprovázejí praktické příklady o přepracovanosti a o lenosti a pár tipů jak odpočívat.
Odpočinek není především otázkou správného plánování, ale důvěry v Boha a spočinutí v Kristu. Nejsme definováni svým výkonem ani službou. Skutečný pokoj a odpočinutí nacházíme pouze v Ježíši. Odpočinek je darem Boží milosti, který přijímáme díky dokončenému dílu Krista na kříži, nikoli odměnou za naši práci.
Jak by se měla projevovat církev, kde přebývá živý Bůh? Co pro to jako církev můžeme udělat?
Víra není jen pocit. Věřit znamená spolehnout se na to, co Bůh říká, a jednat podle toho. Jak víra vzniká a jak roste a jak ji můžeme prakticky používat? Co znamená „jednat rozumně podle darované míry víry“? Co je účelem víry?
