V každém společenství, kde je lidem dobře, hrozí, že se přestanou zajímat o ty druhé. Proč jsou nekřesťané hodni toho, abychom se o ně zajímali? Málo kdo jsme povoláním evangelisté, a přesto můžeme pro lidi kolem hodně znamenat. Bonus na závěr: dva praktické tipy.
Překvapivě, podle Ř 12,1, je bohoslužba vnitřní krok, který určuje průběh našeho života. Některé praktické oblasti, kterých se dotýká, zmiňuje Jakub: mluvení, soucit, neposkvrněnost zlými vlivy. V kázání jsou Jakubovy podněty aktualizovány na dnešní situaci sboru.
Všichni lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu a to všem dává úžasnou hodnotu. Jak nás to ovlivní ve vzájemných vztazích, pokud to vezmeme vážně?
Lubomír Ondráček
22. 2. 2026
Joz.7,19; Gn 9,20–23; Př 10,12; Ef 5,21; J 13,3–5
Trojice je živý základ všech vztahů, protože Bůh je od věčnosti společenstvím lásky. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, a proto je vztahovost součástí naší podstaty. V každém setkání s druhým člověkem tak vstupujeme na „posvátnou půdu".
Písmo dává praktické pokyny, abychom žili v pokoře, a zároveň nás volá, abychom byli jako Kristus. Pokora není těžká, je na dosah, křesťané ji mají v sobě.
